| C |  |
| G |  |
| F |  |
| Emi |  |
| Ami |  |
|
|||||
| |||||
|
|
|||||
C G 1. Nejlíp se máš, dokud ležíš v kočárku, C to se život nejvíc usmívá, F později holka s mašlí sní ti polárku C G C a začneš chápat, jak to v světě chodívá. C Emi Ami C G C R: To vadí, to vadí, že ta láska ráda nohy podráží, Emi Ami C G C to vadí, to vadí, že ta láska tíží víc než závaží. 2. V parku ti pak bere věci na hraní, všichni se tý holky zastanou, když ji zbiješ, musíš dělat pokání, a začneš chápat věčnou pravdu nepsanou. R: To vadí... F C *: Ty marně čekáš potají svůj den, F C G čeká tě osud lokají, ta věčná služba jedný z žen. 3. Pak ta holka jednou mašli vymění za paruku v barvě havraní a ty z toho jako socha zkameníš a začneš chápat, že to láskou zavání. R: To vadí... 4. Začneš toužit po svým modrým kočárku, když ti holka s jiným uniká, zkusíš hledat štěstí v plném pohárku a začneš chápat, že se marně neříká. R: To vadí... |
|