| C |  |
| F |  |
| B |  |
| G |  |
| Ami |  |
| Emi |  |
|
|||||
| |||||
|
|
|||||
C F 1. To Já vždycky žil jen v rámusu měst C B G a milióny prošel jsem jich na mou čest C Ami Emi F nebudu lhát smíte se smát C G C Já dál slámu v botách mám F I můj krejčí povídá vy jste podivný typ C B G a ukažte mi někoho, kdo umí šít líp C Ami Emi F ať mám třeba frak, ať se do parády dám C G C Já dál slámu v botách mám R: Tohle dávno už vím, z toho úniku není kdyby stal se i div, tak málo se změní vždyť vím, kdybych měl mít kdoví jaké jmění Já dál slámu v botách mám 2. Ten kdo potká mě, ten pozná hned jak málo se hodím pro ten nablýskaný svět čím to je, že ať dělám, co dělám, přísahám Já dál slámu v botách mám. Já vím, že se ryba nesmí nožem jíst umím báječně psát, taky báječně číst a čím víc se snažím, tím prozrazuju sám Já dál slámu v botách mám G C R: Tohle dávno už vím, z toho úniku není G C kdyby stal se i div, tak málo se změní Ami Emi F vždyť vím, kdybych měl mít kdoví jaké jmění C G C Já dál slámu v botách mám 3. Já se v městě narodil, tady žiju moc let ale s venkovanem odjakživa si mě každý plet proto jsem se dneska s tímhle svěřil právě vám Já dál slámu v botách mám Chtěl bych se s někým vzít, ale pořád nemám s kým ono někdy nestačí mít sako jako manekýn čím to je, že ať dělám co dělám přísahám Já dál slámu v botách mám R: 4. Teď už dávno je mi fuk, co si kdo povídá když jsem takový, tak prostě i s tím se dožít dá nebudu lhát smíte se smát Já dál slámu v botách mám Žiju jako venkovan v bytě nad hlavní třídou to jsem Já co si ho děti na zeď malujou křídou a tak říkám všem i těm co ještě příjdou Já dál slámu v botách mám R: |
|