|
|||||
| |||||
|
|||||
C G H F C 1. Vlak smutně zahoukal, čas do klusu se dává, Dmi7 G G7 osud se rozběhnul a já to nevěděl, C G F C marně jsem v okně čekal na volání "sláva!", Dmi7 G9 G7 v nádražním bufetu pak jsem sám poseděl. C G Ami R: Posílám ti pozdrav z dálky bláznivý F Emi Dmi7 G7 a můj stín o tebe zakopává, C G Ami D7 jsem tu sám, nad hlavou mraky šedivý, F G7 C a bůhví, jestli se vrátím k vám. 2. Mládí se zdá jak sluncem prozářený ráno, sem-tam bouřka, ale to už k věci náleží, a nikdo neví, že je v předpovědi psáno, že se i před večerem někdy sešeří. R: 3. Já přesto věřím, co v moudrých knihách bývá, i to, že naděje naposled umírá, a že se ten, kdo v duši spáleniště mívá, ze svého popela jak Fénix posbírá. R: |
|