|
|||||
| |||||
|
|||||
C 1. Už se nemrač, holka, nad tím, že ti každej pátek odjíždím, F C vždyť já jsem ti to všechno předem řek', C nechceš vzít si hadry na sebe a šlapat někam za nebe, F C já musím, a ty neměj teď tu vztek. Dmi G C R: Ve skalách už můj vlak zahoukal, Dmi G C no tak pusu, ahoj, a jde se dál, C7 všechno hejbe se tu kolem, roste, kvete horem-dolem, F C jenom lidi nějak zapomínaj' být, C7 každý ráno život kolem zase o kus, zas je dál, F C jenom lidi nějak zapomněli žít. 2. Víš, mě nebaví už žít tak, jak žijou ostatní, hezky spořádaně, kdo co dal, si vzít, víš, mě nebaví už poslouchat ty věčný řeči o ničem, co by bývalo mohlo nebo může být. R: 3. Víš, když umíš v trávě spát a celej den si jak dítě hrát, to pak trochu jinak chápeš svět, vůbec nechybí ti nic z toho, co ostatní honěj', jejich přebohatej a tak chudej svět. R: |
|