| C |  |
| G7 |  |
| F |  |
| B |  |
|
|||||
| |||||
|
|
|||||
C 1. Snad ses mi zdála, písničko krásná, G7 do spánku zněl mi tvůj tón, až ráno proud vlasů a mír našich hlasů C a v koupelně vůně a shon. 2. Mě přesvědčil vážně, že jsi, a jen z bázně se člověk bojí skutečnejch rán, hvězdy když zhasnou, vzpomínku krásnou smaže světlo, když přijde k nám. F R: Ale ty skutečná jsi, dotknout se tě můžu, C a tak začíná mi pěknej den, B na tvářích se slunce snaží F C zamalovat unavenej noční sen. 3. Na rtech mi zůstal jeden z tvých vlasů, směješ se a chceš mi ho vzít, ruku pokládáš vedle, vedle mě na stůl, ještě dotknout se, a už musíš jít. 4. Sbírám pár věcí, co zbylo tu po nás, pár sponek, vlasy budou ti vlát, ještě skleničky s tácem a zmuchlanej polštář, než vrátíš se zas, budeš se mi zdát. R: 5.=1. |
|