| C |  |
| F |  |
|
|||||
| |||||
|
|
|||||
C F C 1. Když duše má bloudí, neví, kudy se dát, F C uvnitř cosi mě svírá jak žízeň, jak hlad, F C dlaně obracím vzhůru a nechám se vést, F C jak pastýřem stádo přes kamení cest. 2. Tak když je mi nejhůř, nejsem nikdy sám, do jeho rukou kroky svý dám, a bolesti slábnou, on je síla a lék na moji slabost, pláč a vztek. 3. Ale když všechno se daří, v duši kvete mi sad a štěstí jen hoří, pryč žízeň je, hlad, tak z cesty svý scházím, chci stačit si sám, na jeho lásku zapomínám. |
|