| Ami |  |
| G |  |
| C |  |
| E |  |
| Dmi |  |
|
|||||
| |||||
|
|
|||||
Ami 1. Obrysy stromů ztrácí stín, po loukách bloudí mlhy dým G C a z černých krovů větví hvězdy chtěj' jít k nám, E E tak ještě pod zadek si dát pár dek, co v noci budou hřát, Dmi E Ami a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát. 2. Podivná vůně z blízkejch chat, dřevo je krása, co máš rád, když smůla z ulomených větví zdobí kmen, do láhve z limonády dát něco, co zmírní žízeň, hlad, a za ruku tu svou, bez níž by stejskalo se, až začnete hrát. Ami R: Písnička je lék, člověk by povstat chtěl a smeknout, Ami když doba na kahánku pláče smutek má, Dmi Ami čistá jak studánka, když zní, nocí když rozhněvaně hřmí, E Ami a vůbec nejhezčí je, když smíchem zazvoní. 3. Naposled podívat se jsou mámy, zda děti ještě spěj', ještě se marně ladí, však taky ne moc, a pak už cosi uvnitř rozplyne se, jen oči hledaj' dál, tam v ohni kdesi uprostřed je všechno, co sis odjakživa přál. Ami G C E E Dmi E Ami R: |
|