|
|||||
| |||||
|
|||||
Emi D H Emi 1. Jak je to hezké, když se někdo žení, C Ami D D jak je to smutné, když se někdo vdává, Ami H gumový kotouč bije do hrazení, Emi H D H Emi chybějí branky, nikdo nepřihrává. G D V ruině fasád, skrytých za lešení, D7 C D7 G Emi zestárlí mladí za kvartýr a stravu, D Ami Ami D7 H vlečem se časem, zpola udušeni Emi H D Emi v tekutých píscích gubernijních mravů. 2. Zabouchli dveře? Dereme se zadem, zakleti v Knize lesů, vod a strání, nařvaná tlama hlásá za výkladem, že konec snů je koncem milování. Gumový kotouč bije do hrazení, není-li v kapse, nikdo nerozdává, ne, není hezké, když se někdo žení, ne, není smutné, když se někdo vdává. 3. Být špatným hercem - nad to v světě není: není-li dramat, stačí operetka, gumový kotouč bije do hrazení, nelze-li zkraje - tedy odprostředka. Husita spílá obrněným vozům a čas si žádá ledakterou hlavu, zbudeš-li bez ní - k čemu je ti rozum v tekutých píscích gubernijních mravů? 4. Lešení skrývá paranoiu fasád, žvanění tupců místo rozhovoru, než v klidu zdechneš, nezbývá než nasát, utopit zbytek odvahy a vzdoru. Vyplníš jméno, místo narození a sumu cifer, jež se nepřiznává, tak už to bývá, když se někdo žení, tak už to bývá, když se někdo vdává. 5. Ze školy děti nesou vysvědčení, zdalipak tuší, o čem se ti zdává, když v noci žehlíš, stárnouc nad pečení? O troše lásky, jíž se nedostává? Nakoupíš chleba, vodu po holení a zapřeš víru, jež se nevyznává, tak už to bývá, když se někdo žení, tak už to bývá, když se někdo vdává. 6. Mlčení skrývá paranoiu žití, mlčíš a zdobíš okna pro oslavu, víc nežli duše platí živobytí v tekutých píscích gubernijních mravů. Z bouřlivé vášně letmé pohlazení, němota padá na zamrzlou vodu, gumový kotouč bije do hrazení a jen pár týdnů zbývá do rozvodu. |
|