| Ami |  |
| Dmi |  |
| G7 |  |
| C |  |
| E7 |  |
| Emi |  |
| G |  |
| H |  |
 |
|
| F |  |
|
|||||
| |||||
|
|
|||||
Ami Dmi G7 1. Jen mě nelituj, neklepej na mé dveře C E7 s chryzantémou v dlani, Dmi G7 C hra na litování končí v prvním tahu, Emi Dmi neplivej lásku na podlahu, G Ami nestůj mi u bytu, jen mě nelituj. Dmi G7 C G H Ta slova jsou jen guláš dvakrát přihřívaný, Dmi G7 C a to mě nezachrání, a to mi nepomůže, Emi Dmi a tak nesvlíkej mě z kůže, G C celý zvědavý, celý zvědavý, G H Ami Dmi jak vlastně vypadá takový malý pohřeb, G7 C na který si člověk sám nastřádá. C G R: Jó, kdybych byl vrabec, sezobal bych zrní Ami F C všem ptákům, co v okolí jsou, Dmi G srdce měl bych slabé a žaloudeček plný F C a duši rozčepýřenou. R: Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní od domu k domu do všech světových stran, a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní a co píše tamten pán. Dmi F *: Jó, kdybych byl, žil bych si, žil, C G H a šťastný bych byl jako pytel blech, Dmi G7 C ale já jsem, co jsem, a nevěřím lítostem. 2. Jen mě nelituj, opřený o zábradlí mám ještě dvacet sedm zubů, nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl, koukni se na racka, jak vzlétl směrem k úsvitu, a tak mě nelituj. Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát, slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara, a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu, stojím na prahu a koukám: velká paráda, z mých dveří vychází pohřeb, na který jsem si sám nastřádal. R: Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal a střemhlav padal dolů jako archanděl a na severní straně nejvyšší hory světa bych svoje tajné hnízdo měl. R: Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži, purkmistry a pány ze sna budil bych, a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží, a k ránu bych pak ztich'. *: *: |
|