| C |  |
| F |  |
| D7 |  |
| G |  |
|
|||||
| |||||
|
|
|||||
C F C 1. Tak pojďte, kluci a holky, blíž, ať je nás tu víc, D7 G pojďte sem, kdo bude dál, ten neuslyší nic, C F C z tý podivný historky vo Tonce a vo jednom pánovi, G C kdo nebude poslouchat do konce, ten se nic nedoví. C F C R: Proboha, Tonka, to je kus zlatem kovanej, D7 G vostrej jazyk a vostrej nůž má v botě schovanej, C F C jednu nohu má dubovou a druhou dřevěnou G C a když se šuntá po štatlu, vrže jí v kolenou. 2. Sype si to takhle Tonka ulicí a vrazí do chlápka, co má tak trochu pod čepicí a plave jak kocábka, říká jí:"Pardon, madame, asi jsem do vás trop, a jestli se náhodou neznáme, tak já jsem ňákej Bob." 3. Chodili spolu až do rána lipovou alejí a potom si Bob začal stěžovat:"Mě nohy bolejí," "a já je mám zase jak dřevěný," jo, Tonka vodpoví a rukou zaťuká lehounce na dřevo dubový. R: 4. Bob, ten byl z fleku střízlivej a kouká na nohu, a že to byl chlápek jízlivej, řek':"Já vám pomohu," Tonka, ta se ani nehejbá a kouká jako šus, a jak se Bob k tý noze vohejbá, vytáhne ten svůj brus. 5. Když viděl Bob ten hroznej knajf, dal ruce nad hlavu a stojí a je z toho celej štajf a Tonka má zábavu, a potom se najednou začne smát a tiše řekne jí: "Račej se, madame, podívat, kdepak to stojejí!" R: 6. A potom se tiše votočí a klidně vodchází ruce má v kapsách a píská si a nic mu neschází, Tonka, ta se za ním vožene a leží na zemi a vidí dvě nohy dřevěný v kanále vražený. 7. Tahala nohy ze všech sil z tý díry v kanále a přitom se celá zpotila a měla namále, a najednou se vám položí a už nedýchá, jenom ta poslední nadávka zazněla do ticha. R: Proboha, Tonka, to byl kus, a už je pod hroudou, a jí zpívám to svý blues a roky, ty zatím jdou, měla vám funus fajnovej a rakev na míru, a Bob má z tý nohy dřevěný nohu u klavíru. |
|