|
|||||
| |||||
|
|||||
C G F C 1. Kdo ví, proč to hříbě tak v lásce mám, G F C stádo mu zbloudilo bůhvíkam. C R: Ať sníh či déšť padá tmou, G C F C já a můj Doney Gal nesmíme snít, stále dál cestou zlou G C F C já a můj Doney Gal musíme jít. 2. V zádech už máme snad tisíce mil, stále jen spolu jdem, neznáme cíl. R: 3. Až z nás jeden zůstane v klínu hor, já ať to jsem, a ne můj Doney Gal. R: 2. Proč jsme k sobě chladní jako mlha, která naše srdce zakrývá, kdo na vrchol nikdy nevyšplhá, tomu zbyde slza pálivá. B F A7 Dmi Gmi A7 Dmi C 3. Ve srovnání s jinými jsem šedý, doufal jsem, že nevadí to snad, písně, co se hodí pro Nedvědy, nedovedu zpívat ani psát. 4. Každý by měl zůstat sebou samým, i mně se to možná poštěstí, vím, že také králové a dámy mají pořezaná zápěstí. B F A7 Dmi Gmi A7 Dmi C 5. Málo mluvím, což je škoda hrozná, v tom je lidi těžké předělat, každý by však beze slov měl poznat, B C F kdo ho má a kdo ho nemá rád ... |
|